Výborné bubliny AT Roca & Anima Mundi

Před nedávnem jsem objednal „na léto“ balík španělských šumivých vín, mimo jiné též něco od vinařství AT Roca (Agustí Torello Roca, web) z katalánské oblasti Alt Penedès. O vinařství už jsem se tu zmiňoval, jde o dost zajímavého producenta s bublinami pod označením ne Cava ale Clàssic Penedès, a s poctivým přístupem. Mají vlastní vinice v certifikovaném bio a biodynamice a pracují se třemi partnerskými pěstiteli v certifikovaném bio. Aby se to nepletlo, tak vinař přidal o pár let později ještě značku (či spíš řadu vín) Anima Mundi. Nakolik je už AT Roca čistá záležitost, tak Anima Mundi je připravená plně naturálně, bez síření a tak, dovoluje si tam trochu volnější přístup k maceraci a vůbec stylům mimo apelaci, hraje s amforami a podobně. Dnes se mrkneme na dvoje bubliny, po jedné z každé řady. A hned na úvod mohu říct, že oboje skvělé.

Zemřel Warren Winiarski, krupobití v Penedès, vinařství Čačík, Švédsko méně monopolní

Dnes to bude mix pár zpráv ze světa vína, pár špatných/smutných a něco zajímavostí. A začneme zprávami špatnými. Ve věku 95 let – a než mohl dohlédnout na svůj šedesátý ročník – zemřela jedna z velkých osobností kalifornského Napa Valley, Warren Winiarski. Vyrůstal v polské čtvrti Chicaga, studoval literaturu a politickou vědu, ale osud mu nakonec přichystal úplně jinou roli. Pokud vám jeho jméno nic neříká, pak vinařství určitě znát budete – Stag’s Leap. Jeho Cabernet Sauvignon 1973, vůbec první vyrobený ročník, zvítězil ve slavné pařížské degustaci v roce 1976 a porazil tam i legendární Bordeaux. A postupně se stal jednou z nejznámějších a nejslavnějších amerických značek. Jednu láhev tohoto Cabernetu najdete i v Smithsonian's National Museum of American History. Winiarski už před mnoha lety vinařství prodal Ste. Michelle Wine Estates a loni jej plně převzala skupina Marchese Antinori, ale v pěstování hroznů a vinaření pokračoval i nadále až do smrti.

Praha opět pila autentické víno

Vyrazil jsem o víkendu, po delší době mi to opět vyšlo, na Praha pije víno (web), jak se sami popisují „festivalu zaměřeného na autentická vína z regionů bývalého Rakouska-Uherska.“ Vzhledem k tomu, že šlo o již desátý ročník, asi není třeba ho nějak víc představovat, i zde jsem psal opakovaně. A určitě časem vytěžím degustační poznámky od některých vinařů i v dalších článcích. Dnes jen pár dojmů a jen tři vinařství, asi žádné velké objevy ale :-) Každopádně začnu tím, že mne potěšila přítomnost ciderů a piv, žádná segregace a hezky vedle sebe. Myslím nejen u natur scény v tomhle ohledu nepanuje žádná velká rivalita a vinaři neshlíží na ostatní z pozice něčeho vyloženě nadřazeného, ale možná to jen dobře maskovali ;-) Takže za mne poctivé cidery a řemeslná piva vedle vína klidně rád uvidím i příště.

Výtečné bubliny od Griesel & Compagnie

Pokračujeme v reportu z akce Riesling, Pinot & Co. (viz předchozí post). Tentokrát s vinařstvím, které je již zastoupeno na našem trhu, ale stále vlastně docela nově a úplně se o něm neví. Jsme v sortimentu CCVino Mikuláše Cylka a u Griesel & Compagnie (web) z Bensheimu, tedy Hessische Bergstraße a vůbec nejmenší německé vinařské oblasti (se 467 hektary jsou i některé vinařské obce v jiných oblastech větší). Podnik byl založen před jedenácti lety se záměrem dělat seriózní poctivé sekty klasickou metodou kvašení v lahvi, aktuálně pracují čistěji (ale ne bio certifikovaně) na sedmi a půl hektarech na místních žulových vinohradech. Vinař Niko Brandner původně měl být bankéřem, ale prudce změnil kariéru, nastoupil na vinařskou školu a trénoval šumivky u německé špičky Volkera Raumlanda a jak vypadá dobrý Pinot Noir zase u Rudolfa Fürsta, podle všeho si něco odnesl :-) Do vinařství Griesel naskočil hned ze školy jako na svou první štaci, ve sklepě už pár let spolupracuje s Italkou Rachele Crosara. Šumivá vína dělají i ovocná (různé odrůdy jablek, hrušky a tak, vše hezky nejdříve v sudech školené), ale důležitá je samozřejmě révová klasika. Na ochutnání byla jak tři vína ze základní Tradition řady tak, když někoho zaujala a projevil zájem o rozšíření obzorů, i vyšší části produkce.

Württembersko, Dautel a sakra dobrý burgundy

V Praze se uskutečnil další ročník výtečné akce Riesling, Pinot & Co., kterou pořádá Německý vinařský institut a prezentuje na ní vinnou produkci Německa. Letos se ochutnávka přesunula z velvyslanectví SRN do prostor Goethe-Institutu a vína výhledem na Pražský hrad rozhodně neutrpěla :-) Prezentovalo se několik dovozců, stálicemi i novinkami v sortimentu, ale i samostatná vinařství různých stylů a kvalit, která dovozce teprve hledají. Rozhodně jsem neochutnal všechno, to by poctivě a pečlivě prakticky nešlo ani v případě, že by mne stále trochu nepronásledovala únava a zbytky jet lagu (úspěšně jsem během ochutnávání také zjistil, že jsem si blbě nastavil kalendář a pracovní konferenční hovor nemám večer, ale už ve tři odpoledne, takže si musel dát pauzu v poklidné tiché prázdné čítárně německé dětské literatury…), ale nemálo skvělých vín mi ve sklence skončilo. O třech vinařstvích už jsem začal psát články a další možná přidám. Dneska začneme v oblasti nejen u nás trochu opomíjené, Württembersku…

Katastrofy, víno cestuje zdarma, saké, roboti, vínem proti demenci, marihuana…

Po návratu domů doháním zpravodajství z vinného světa a zjišťuji, co všechno jsem zameškal. Bylo to pár velkých vinných festivalů, ty už nedoženu, snad stihnu alespoň teď o víkendu Praha pije víno a něco málo dalšího. Ze světa přišlo pár dost pesimistických zpráv. Po vlně mrazů se hned na několika místech po Evropě dostavila masivní krupobití a vinaři sčítají další škody, třeba Chablis to schytalo dost brutálně. Ale nedá se to srovnat s povodněmi v brazilském regionu Rio Grande do Sul, kde počet obětí překročil stovku, voda zdevastovala města, strhla mnoho mostů a sesuvy půdy mají na svědomí celé vinice.

Zpět z Japonska, plný saké (a zážitků)

Uf, zpět z Japonska a pomalu se přizpůsobuji změně času, jídelníčku i pitného režimu :-) Dobrovolně přiznávám, že je to především jídlo (a záchody!), po čem budu tesknit asi nejvíce. Pokud jde o saké (a také okinawské Awamori), tak jsem myslím na chvilku docela saturován. Snažil jsem se chutnat a pít především takové ty věci, co se vyvážejí méně, nepasterované kousky a různé specialitky. Jen je vůči koruně historicky téměř nejlevnější a více než fajn věci se tam dají koupit už okolo 2000 ¥ (= sotva tři stovky!), a velmi slušné i o dost levněji, takže to popíjení ani nepřišlo moc draho. Do třech tisíc jenů jsem vysolil třeba i za unikátní čerstvé daiginjo používající vodu z hory Fuji a smíšené se saké naopak 27 let starým. Podobné věci, když už se dostanou ven, stojí majlant. Nakolik šlo o rodinný výlet s i dětem přizpůsobeným programem, tak jsem i tak stihnul do nějaké té sakévarny zaskočit (dvou dokonce), i do whisky palírny, pivovaru a taky vinařství. Uznávám, že je to na rodinnou dovču asi nadprůměrné, ale vždy šlo spíš jen malou degustaci a nákup!

Co se (ne)změnilo v Japonsku? Uvidíme!

Tak jo, bylo to silnější než já. Po dlouhých čtrnácti letech vzpomínání a toužení znovu směr Japonsko! Tenkrát jsem zemi navštívil hned dvakrát za sebou, s dvouletou pauzou, a tématu jsem se samozřejmě věnoval i zde na blogu. Detailně saké, vínu, whisky, jídlu i dalším věcem. Spousta těch textů zastarala a když je zkoumám teď, tak mám obavu, že i tenkrát obsahovala nemálo nepřesností, drobných i větších nepochopení či přímo chyb. Za těch čtrnáct let jsem se samozřejmě dozvěděl především o saké mnoho dalších věcí – a dokonce tu dělal nějaké ochutnávky – a třeba tehdejší články nějak aktualizuji. Faktem ale je, že se změnilo i samotné Japonsko a ostatně ani já nejsem stejný, takže zážitky budou určitě dost odlišné. Už proto, že tentokrát jedu i s dětmi, které jsem tenkrát ani neměl :-)

3x Corpinnat s pozvánkou

V poslední době jsem otevřel/pil hned tři zástupce španělského sdružení Corpinnat. O co jde už jsem se tu rozepisoval poměrně dost detailně. Stále za mne platí, že v kontextu španělských bublin je právě tohle jméno na vinětě asi největší garancí, že v lahvi budou charakterní chutné bubliny. Ty samozřejmě najdete i pod značkou Clàssic Penedès, Conca del Riu Anoia a i nejčastěji viděná a nejrozšířenější Cava se může pyšnit, hlavně v nejvyšších kategoriích, hromadou nádherných vín. Ale tam je potřeba přeci jej víc přebírat. V rámci Corpinnatu je to v naprosté většině spíše o tom, zda vám sedí konkrétní stylistika producenta. Loni v červnu se v Praze konal první Corpinnat Den a letos se bude, 22. června, opakovat (odkaz jde na záznam v mém kalendáři degustací, ten snad teď nějak budu aktualizovat o další akce v květnu a červnu). Docela se těším a snad mi vyjde dorazit. Dneska alespoň pár těch degustačních poznámek…

Naturální Valpolicella a bubliny z Durella

Během výpravy do Valpolicelly jsem se trochu obával, že nám místní vinařské konsorcium představí především… inu řekněme „mainstreamovou“ část produkce a spíše větší hráče. Nakonec byl rozptyl stylů a přístupů, i velikostí produkce jednotlivých vinařství, překvapivě velký. Preventivně jsem si ale po příletu do Verony zašel (po obligátní návštěvě slavného balkónu a pohledu na bizarní scénu davů sahajících na prsa sochy třináctileté Julie…) do jednoho místního naturálnějšího vinného baru, kdyby náhodou… :-) Tor Tor je vlastně nedaleko od arény, ale není to nic vznosného, nekomplikovaně výborný malý podnik s natur víny a zajímavým pivem a fajn atmosférou. A po skle toho měli docela dost lákavého.