Dr. Kauer, Dr. Wehrheim a ryzlinková kůra

Za poslední dva týdny jsem nashromáždil kvanta degustačních poznámek z větších akcí, už tak nějak tuším co z toho zpracuji, pár objevů jsem zase jednou učinil :-) V mezičase alespoň něco málo z lahví doma. Otevřel jsem třeba Weingut Dr. Kauer (web, nákup u Vinonauta) Riesling Wolfstanz 2023, tedy suchý rýňák z německé oblasti Mittelrhein. O vínech od oblíbeného profesor ekologického vinohradnictví na univerzitě v Geisenheimu už jsem tu psal několikrát. Čtyři hektary na strmých svazích v okolí Bacharachu (Wolfshöhle, Kloster Fürstental) a přilehlých obcí Oberdiebach (Fürstenberg) a Oberwesel (Oelsberg), precizní minerální vína v lahvích, dnes tvořená již i rukou mladé Anne Kauer. Tohle vesnické víno je v podstatě suchý kabinet z Bacharacher Wolfshöhle, trati dost strmé a dominantně břidlicové. Vinařství pro suchá vína opouští značení dle přívlastků a budou primárně dle místa původu. Láhev pistole pod šroubem. Fresh, energická vůně co není úplně o ovoci – nakolik tam třeba citrusy do grepu a trochu peckovin samozřejmě najdete – ale spíše tak nějak kamenitá, vlhký šutr, trochu mořské a slané, kořenitá linka. V chuti suché, lehčí, s výraznější kyselinou a přísnější, zase celkem kamenité, grepová kůra, dobrá dochuť. Je tam určitě pár gramů cukru, ale vysoká kyselina ho solidně smázne. Za mne dost ortodoxní záležitost pro milovníky stylu, mne to baví velmi ale zdaleka nesedne každému :-)

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Výtečné Régnié aneb zkoumáme další cru

Když jsem připravoval velkou degustaci a prezentaci Beaujolais pro moravské vinaře (ve výsledku 18 vzorků a snad zajímavá přednáška), byl jedním z požadavků – krom obsáhnutí různých přístupů a vinařských filozofií – alespoň jeden zástupce z každého cru. U některých bylo těžké vybrat ze spousty skvělých možností a zvolil jsem možnost porovnat odlišné styly, u jiných jsem se trochu potrápil. Rozhodně mezi ně patřilo Régnié, 550 ha apelace v okolí obcí Régnié-Durette a z menší části Lantignié, oblasti povýšené na samostatné cru až v roce 1988 a jako posledních. Z místních vinic především na žule a s nějakými těmi náplavami vznikají, hlavně tedy z hodně starých keřů, hodně fajn vína. Možná o něco dřív pitelná a s o něco menším potenciálem zrání než z Fleurie, Morgonu či Moulin-à-Vent, ale umí být fakt pěkná. Jen na našem trhu jich moc není. Nakonec jsem díky hledání této specifické apelace objevil nabídku od vinaře, kterého do té doby neznal. Dnes ve sklence tedy Frédéric Berne (web, dováží Miloslav Lerch) a jeho Régnié „Aux Bruyères“ 2022.

Muškát z amfor a měsíční kapky

Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Pepe Mendoza (web, v nabídce BioSueňo) a jednom jejich opravdu chutném červené, teď neodolal a pořídil si a otevřel také jejich kousek zvaný Pureza 2022. Je to Moscatel de Alejandría (Muškát alexandrijský) z výsadeb v roce 1943 na železitých jílech s vápencem, konkrétně je to klon Glos, keře vedené jako gobelet a bez zavlažování. Připraveno spontánní fermentací, bez jakýchkoliv aditiv krom síření. Víno maceruje a kvasí v amforách/tinajas (220, 250 a 350l, vše španělské rukodělné z dílny legendárního Juana Padilla, od kterého je má třeba COS, Foradori či Cornelissen), kontakt se slupkami dle ročníku a obecně se čím dál víc zkracuje. Následně půl roku zrání ve stejných amforách. Malolaktika potlačena, v některých amforách možná decentní vrstva flóru. Láhev burgundská, kovová základní, celokorek.

Chutné Fleurie co nesmí být ze Champagne

Otevřel jsem doma teď několik dost fajn Beaujolais, lahví které si z různých důvodů zaslouží trochu více textu. A tak je postupně odhrnu. U dnešního vína je navíc zajímavý vývoj se jménem vinice na vinětě. O Domaine des Marrans (web) jsem se tu v minulosti krátce zmiňoval u jejich mladých vín ale i pár kouscích z výjimečných terroir, ale nikdy nějak obšírněji. Vinařství rodiny Mélinand sídlí ve Fleurie a na především starých vinohradech vedených klasicky na hlavu (resp. gobelet) hospodaří v bio režimu. Dnes za produkcí stojí mladý Mathieu, který se do vinařství vrátil v roce 2009 po praxi ve světě (Austrálie, Nový Zéland). Ve sklepě jedou klasicky, především semi-karbonická macerace, kvasí spontánně, vína školí ve starších sudech a lahvují nečiřená a nefiltrovaná a jen rozumně přisířená. Mají zhruba 20 ha a krom mladého vína, trochy bílého a Beaujolais-Villages (taktéž ve verzi ze starých keřů) produkují Chiroubles z polohy „Aux Cotes“, Morgon ze spičkové vinice Corcelette a základem je několik různých Fleurie. Clos du Pavillon, čtyřhektarová poloha patřící k vinařství, které v roce 1970 zakoupili. Les Marrans je odtamtud jen pár set metrů, u téhle vinice vybudovali sklep v roce 1989, když jim přestala stačit kapacita toho původního. A také lieu-dit En Champagne. A právě na to se dnes podíváme.

Nabušená toskánská La Greggia a chutný set od Plani Arche z Umbrie

Měl jsem teď možnost prochutnat pár novinek v sortimentu dovozce Víno pro Vás, mimo jiné dvě červená z toskánské Tenuta La Greggia (web). Jsme v kopcích Tizzana, mezi městy Pistoia a Florencie. Okolo najdete apelace Carmignano, Chianti Colli Fiorentini či Chianti Montalbano, oni se ale musí spokojit s prostým IGT Toscana. Vinice mají na 7 ha, na dalších 13 ha pak olivovníky. Sice dělají i Sangiovese, stoprocentní nebo s malým přídavkem dalších odrůd, já měl ale dva představitele jejich mezinárodní odrůd – Merlot a Cabernet Sauvignon. Moraie 2021 je čistý Merlot, po fermentaci v nerezu něco přes půl roku ve francouzských barrique sudech. Lahvují do vyšších lehce zkosených lahví, s celokorkem. Poměrně tmavá rubínová barva. Výraznější, hodně zrale ovocná a sladší vůně, do džemových tónů. Moruše, švestka, uzené, perník a vanilka. Plnější a výrazné, suché, sladší ovocnost, velmi slušná kyselina, jemnozrnné tříslo, teplo vyššího alkoholu. Výraznější, velmi solidní kousek.

Riesling, Corpinnat a svérázné sicilské bubliny

Pár lahví z uplynulých několika dní, takový můj klasický divočejší mix. Po docela dlouhé době jsem zase měl láhev od Weingut Weingart (web) z oblasti Mittelrhein, ze sortimentu Vinonauta jsem ze středního Porýní vždy spíš bral vinařství Dr. Kauer či Ratzenberger, případně Toni Jost, Weingarta trochu méně. Možná proto, že byl vždy z těch sladších. Ale o několika bezva vínech už jsem tu též psal. Za těch pár let, co jsem Weingarta nechutnal, mají nový bezva web a viněty co neodplují při sebemenším kontaktu s vodou :-) Vinařství neexpandovalo, spíš se trochu smrsklo a zaměřilo ještě víc na kvalitu, včetně ekologického hospodaření na vinicích či nového sklepa. A také stylově trochu „zvážnělo“. Aktuálně mají nějakých šest hektarů dominantně v Bopparder Hamm (Feuerlay, Ohlenberg, Engelstein, Am Weißen Wacke). Ročně vyšvihnou asi 40 tisíc lahví a dominuje u nich Riesling, ale najde se i trocha Spätburgunderu. Necelé tři čtvrtiny produkce je ryzlink suchý nebo s nějakým tím zábavným cukrem, zbytek tvoří vína vyloženě sladká, červená, růžová a bubliny. Většinou dnes už kvasí spontánně a hodně také ve velkých starých sudech. 2023 Boppard Hamm Ohlenberg Riesling Kabinett trocken (láhev pistole, aglomerovaný korek) je víno citronové v barvě, s čerstvou svěží mladistvou vůní spojující malvice a trochu žluté ovoce s podbělem, medem, a lehce minerální linkou. Suché, čisté, lehkonohé, šťavnaté s bezva kyselinou a jen troškou cukru, vyvážené, krásně udělané, slušně dlouhé. Hodně sympatická klasika, snadno pitelná ale seriózní když chcete zkoumat. Rád si dám znovu.

Dvě nealko bílá z Rohlíku

Nakupoval jsem na víkend u rodičů a máma chtěla ochutnat nealko víno a tak jsem na Rohlíku přihodil do košíku (protože v tomto specifickém segmentu z domácích zásob opravdu nemám kde čerpat) hned dva různé kousky. První jsem otevřel AR Riesling Dealcoholised, bílé víno původem z Německa z nabídky United Brands. Narozdíl od klasických vín je na zadní vinětě informace o tom, že se má po otevření uchovávat v ledničce a spotřebovat do tří dnů. A minimální trvanlivost do 07/2027 :-) Krom hroznů ve složení uvádí koncentrovaný hroznový mošt a oxid uhličitý. A pokud jde o aditiva, tak krom síření je zde při výrově použit i E242 aka dimetyldikarbonát. Má to jen 25 kcal na 100ml :-) Láhev pistole uzavřená šroubem. Světlejší citronová barva. Ve vůni bych ryzlink i tipoval, citrusově-malvicové s trochou sladkosti, medu. V chuti jasně nasládlé (má to 49 g/l) ale s dobrou kyselinou, šťavnaté, citrusové a medové, spíš kratší, snadno pitelné a celkem láká k dalšímu doušku. K životu to nepotřebuji, ale upřímně mne – v kontextu jiných úplně plytkých ochutnaných nealko vín rozhodně – vůbec neuráží. Škoda, že pro nějaké to tělo „musí“ být tak sladké, no. Dal jsem za to 130 Kč a dovedu si představit, že při požadavku na nějakou akci zařadit i nealko víno koupím znova.

Parádní Alicante lepší ve složitém ročníku

Počasí venku je aktuálně dost ryzlinkové/bublinové, ale my se tu mrkneme na jedno bezva červené a myslím zajímavé téma „komplikovaných ročníků“. Konkrétně to bude Pepe Mendoza Casa Agrícola Tinto 2022 (web, láhev jsem měl od BioSueňo), jsme ve Španělsku, regionu Valencie a apelaci Alicante. Vinařství, které si loni po hlasování různých Masters of Wine a dalších vinných odborníků odneslo ocenění Bodega más Sostenible de España 2024 pro top vinařství hospodařící udržitelně, vede Pepe Mendoza. V devadesátkách procestovat svět a získal praxi od Chile po Nový Zéland, poté dlouhé roky pracoval jako enolog pro otce v Bodegas Enrique Mendoza, jedno z těch nejznámějších v Alicante (mimo jiné jeden ze zakládajících členů Grandes Pagos de España). S manželkou Pepou Agulló Llorcou a dětmi se rozhodl rozjel svůj vlastní „menší“ projekt.

Sžíravé komentáře k neznámým vínům

Projíždím si tu své poznámky k vínům, ke kterým jsem tu zatím nic nepsal (většina za poslední rok) a stále doufám, že se o pár skvělých zážitků podělím. Uvidíme! Zároveň jsem narazil na několik vlastních komentářů, u kterých se vlastně docela pobavil. Není nadto se zasmát vlastnímu vtipu, zatímco ostatní na vás koukají s poněkud rozpačitým výrazem! Šlo především o poznámky u vín, u kterých… se můj pohled na kvalitu nesešel s tím vinařovým. Případně o vína, kde byl můj práh bolesti a ochoty tolerovat některé specifické projevy hodně překročen. Ale vlastně nejen ta, i když spíš výjimečně. O pár poznámek, úplně bez kontextu a bez jmenování konkrétních lahví a producentů, se podělím. A zkusím vybrat něco z ostatních poznámek na pořádný článek…