 Čekání
na Dvě Věže bylo v poslední době trochu zastíněno netrpělivým očekáváním
DVDčka, a to nejen kvůli desetiminutovému dokumentu o natáčení druhého dílu,
který také obsahuje. Za jaké ceny DVD či VHS koupíte? Co obsahují? Jak je propagují
Warner Bros? Čtěte dál ...
Čekání
na Dvě Věže bylo v poslední době trochu zastíněno netrpělivým očekáváním
DVDčka, a to nejen kvůli desetiminutovému dokumentu o natáčení druhého dílu,
který také obsahuje. Za jaké ceny DVD či VHS koupíte? Co obsahují? Jak je propagují
Warner Bros? Čtěte dál ...
Co se vlastního obsahu jak standardní tak rozšířené edice DVD týče, nic se od posledních týdnů nezměnilo. Detailní seznam obsahu a formátu DVD najdete zde. Pro ČR bylo pouze definitivně potvrzeno dokončení dabingu, o kterém jsem psal nedávno. Za jaké ceny a kdy si tedy budete moct kazetu či DVD pořídit ?
| Verze Společenstva | Cena | Datum prodeje v ČR | 
| VHS, klasická/kino, titulky | 429,- | 13.9.2002 | 
| VHS, klasická/kino, dabing | 429,- | 13.9.2002 | 
| DVD, klasická/kino, dab. i tit. | 799,- | 13.9.2002 | 
| DVD, prodloužená, titulky | asi 1600,- | prosinec 2002 | 
| DVD, dárkové balení, titulky | asi 2500,- | až v roce 2003 | 
Warner Bros už domácí edici Společenstva začínají propagovat. Snad bude kampaň masivnější než tomu bylo u vlastního filmu. Necháme se překvapit. K dispozici je zatím tento plakát ...
Pokud se podíváte na výsledky ankety v pravém sloupci stránek (v době vydávání článku stále ještě aktivní, později v archivu anket), tak převážná většina fanoušků se chystá koupit spíš rozšířenou edici (ať již DVD či VHS). Není moc důvodů kupovat původní verzi, snad jen nedočkavost. Bonusové materiály se stejně dříve či později objeví na internetu. I tak nebude s prodejem asi velký problém, protože většina lidí vůbec netuší, že nějaké rozšířená edice na trh přijde.
Webový sraz u Kanyapi jak jej sepsala Ruby
Autor: Ruby
Komentáře: Belcarnen
Seznam ztracených předmětů: Kanyapi
Dále účinkují: uživatelé diskusního fóra

Reklamní banner mimo LOTR soutěž od Darnela
Můj sraz začal o den 
      dřív než ostatním. Ve čtvrtek ráno jsem vyrazila na autobusové nádraží, 
      abych si tam vyzvedla jednoho dlouho očekávaného elfa, Celebrina Edhela 
      :-) Čekal na mě trpělivě, s obrovským batohem (proti mému velmi 
      symbolickému pidibaťůžku), velmi pěkným mečem a ukázkou kroužkové
zbroje (kterou 
      si později oblíbila Kahlan, jako originální paruku :-)). Náš cíl, kopec 
      jménem Větrov, se nacházel kousek od Tábora. Proto jsme se, nedbajíc 
      nepříznivých předpovědí, vydali na strastiplnou pouť do Roztyl a po krátké 
      vycházce po místním OBI, kde jsme se dozvěděli, jak vypadá překližka a 
      nenašli kobercovku, dále do výše zmíněného města husitského… :-) V Táboře 
      nás ale zaskočila silná přeháňka a k nám nepřátelský jízdní řád. A tak 
      jsme se nakonec spokojili s prohlídkou historického centra. I to stálo za 
      to, ale Větrov zůstal našim zrakům skryt…
Po návratu do alespoň mě 
      známějšího prostředí města Pražského jsme se i s Belem dozvěděli, jak že 
      to vlastně je s těmi ufouny při návštěvě Steru, kde dávali MIIB. Pak jsme 
      ještě poseděli u čaje a poslechli si ukázky mnoha různých skupin (VRRRRR 
      !!!) v Belově doupěti a na noc se přesunuli (tentokrát už bez Bela) ke mně 
      domů. Tam Celebrin ve zdraví přežil seznámení s mým psem a zašel se 
      podívat i na osmáka degu (prý se bude jmenovat „Morgoth“ a jeho klec 
      „Utumno“ :-D). (pozn. tento osmák se stal majetkem webu poté, co
byl náhodně uloven v ulici Školská. Pokud patří někomu z vás, neváhejte
se ozvat :-D )
Ráno jsme se vrhli do spleti Pražské hromadné dopravy a 
      tentokrát už oba obtíženi zavazadly úctyhodné váhy šťastně dojeli na 
      Vyšehrad, kde jsme především obdivovali hřbitov, výhled na Vltavu a 
      přilehlé budovy a jakýsi paskvil, ve kterém jsme při bližším ohledání a 
      zapojení fantazie na nejvyšší stupeň odhalili sochu statečného Šemíka. 
      Chudáček koníček… Pak jsme chvíli bloudili tajemnými uličkami, až jsme se 
      překvapivě vynořili tam, kde jsme chtěli, tedy u Palackého náměstí. 
      Zaradovali jsme se (nebo alespoň já, protože Celebrin byl po celou dobu 
      zanechán v mylné víře, že vím, kudy jdeme) a pohodlnou chůzí jsme se 
      došourali k Národnímu divadlu, následně do Slavie a pak už jsme se jen 
      cestou na oběd stavili u Nazgûla. Snad se fotka s ním vyvede… Pak už nás 
      čekal Belcarnen, propuštěný z galej… ehm… z práce o něco dřív, a
švédský stůj v čínské restauraci :-) Vyzvednutí výzbroje a výstroje, nakoupení 
      a naložení zásob a cesta na nádraží, kde jsme se měli srazit s ostatními 
      pachateli přepadení u ubohé Kany, proběhlo bez komplikací. Ty nás totiž 
      čekaly až v Holešovicích, kde jsme sice skutečně našli spořádaně čekající 
      JCsofťáky, bohužel ale ne všechny… Brněnská frakce v čele s Andrem totiž v 
      té době běhala po Praze a marně pátrala po zmizelé nezletilé Kahlan 
      Amnell, zrzavé vlasy, výška… éééé… No, naštěstí se nakonec zdárně našla, 
      takže také dorazili na nádraží. Škoda, že zhruba dvě minuty po 
      odjezdu našeho autobusu… Přijeli tedy dalším a úspěšně jsme se rozrostli na dobrou dvacítku lidí (jen odhaduju, počítat se mi je rozhodně 
      nechtělo), kteří se navalili do do té doby tichého domku Neratovického 
      předměstí. Další zničená pověst dobrého souseda, že jo, Garione :-D Kany 
      naštěstí psychicky vydržela a podporována svým manželem, bratrem Okeyou a 
      už přítomnou Janou rozjela akci „Uskladnění batohů a osob“. Nejmladší 
      příslušníci klanu, Štěpánek a Janinka, mezitím muchlali (doslova) místní 
      kočku domácí. Den se nachýlil a tak jsme se všichni přesunuli na zahradu, 
      která na nás bude jistě ještě dlouho vzpomínat, a vrhli se na opékání 
      buřtů, pití piva, vína i džusu a hraní na kytaru, provázené zpěvem i 
      vytím.
Vyzvednutí výzbroje a výstroje, nakoupení 
      a naložení zásob a cesta na nádraží, kde jsme se měli srazit s ostatními 
      pachateli přepadení u ubohé Kany, proběhlo bez komplikací. Ty nás totiž 
      čekaly až v Holešovicích, kde jsme sice skutečně našli spořádaně čekající 
      JCsofťáky, bohužel ale ne všechny… Brněnská frakce v čele s Andrem totiž v 
      té době běhala po Praze a marně pátrala po zmizelé nezletilé Kahlan 
      Amnell, zrzavé vlasy, výška… éééé… No, naštěstí se nakonec zdárně našla, 
      takže také dorazili na nádraží. Škoda, že zhruba dvě minuty po 
      odjezdu našeho autobusu… Přijeli tedy dalším a úspěšně jsme se rozrostli na dobrou dvacítku lidí (jen odhaduju, počítat se mi je rozhodně 
      nechtělo), kteří se navalili do do té doby tichého domku Neratovického 
      předměstí. Další zničená pověst dobrého souseda, že jo, Garione :-D Kany 
      naštěstí psychicky vydržela a podporována svým manželem, bratrem Okeyou a 
      už přítomnou Janou rozjela akci „Uskladnění batohů a osob“. Nejmladší 
      příslušníci klanu, Štěpánek a Janinka, mezitím muchlali (doslova) místní 
      kočku domácí. Den se nachýlil a tak jsme se všichni přesunuli na zahradu, 
      která na nás bude jistě ještě dlouho vzpomínat, a vrhli se na opékání 
      buřtů, pití piva, vína i džusu a hraní na kytaru, provázené zpěvem i 
      vytím.
V sobotu se vstávalo pomalu a s rozvahou. Náš pokoj, kde po 
      dřině minulého (a vlastně i tohoto) dne zaslouženě odpočívali Ellanor (Des 
      přibyl až další den), Tytylka, Celebrin, Bel a já, byl vzbuzen Štěpánkem, 
      dožadujícím se kolejí, a následně Kany, která vplula oděná (mimo jiné!) do 
      bílého županu a pronesla pamětnou větu (kterou ne všichni pochopili hned 
      napoprvé): „Snídaně se podává v Růžovém salónku. Tedy v Okeyově pokoji.“ 
      Měla pravdu :-) Po chutném začátku ve stylu hobitů se část lidí vydala na 
      nákupy, zbylá se začala řezat dovezenými meči. Kany a Ellanor se pustily 
      do psaní jmen na papírky, příprava to pro Asassiny, hru na vrahy a oběti. 
      Na třetí pokus se rozdání povedlo a my, ozbrojeni lžičkami zavěšenými 
      proklatě nízko, začali skoro okamžitě trpět mírnou paranoiou. Mou první 
      obětí byl Celebrin. Cha cha chááá !!! Vydržel dlouho. Nakonec jsem ho 
      podřízla záludně zezadu, když byl plně zaměstnán bojem s jedním z „duchů“
(vysvětlivka: soubojem na meče s již zavražděným hráčem Asassinů :-D). 
      Aspoň už se mě nemusel tak bát… Podědila jsem po něm A.D.A., což byl tak 
      trochu problém, protože jsem si ho (jako většina) pletla s Marou. Lidem 
      připadají hobiti všichni stejní… Nově také přijeli Desgenais a Garion, 
      který si s sebou přivezl elektrickou kytaru a syna. Kany, Bel (pozn.
já jen velice okrajově, raději jsem si šel zaplavat :o) proto jsem nechápal
pravidla a hrál zrádného mnicha) a André se 
      vrhli na vymýšlení LARPu, který proběhl navečer. Měl pár chyb a 
      nedomyšleností, ale vzhledem k tomu, že ho celý stvořili za jediné 
      dopoledne, se to dá omluvit. A hlavní bylo, že se lidi pobavili a zdupali 
      pár desítek metrů čtverečných blízkého lesa, spotřebovávajíc při tom větší množství 
      čerstvého vzduchu, okořeněného nedalekou Spolanou. Já patřila k malé 
      skupince vyvolených, ke Special Force. Dvě hlavní strany se nás bály. 
      Nevím proč :o) Hra skončila těsně předtím, než se začalo stmívat. Ještě 
      předtím jsem si ale stačila podříznout A.D.A.u, načež jsem zjistila, že už 
      jsme ve hře na Assasiny jen já a Melian, která stála vedle mě. Došlo k 
      divoké bitce, při které jsme šermovaly lžičkami. Melian byla lepší. V 
      noční tmě mělo být odehráno druhé kolo, ale pak se na to naneštěstí 
      zapomnělo… Den končil ztracením a nalezením (se) Kahlan a Anniris., které 
      při snaze obsadit koupelnu jako první dorazily se ztrátou jako poslední a 
      musely stejně čekat. Ale zas se seznámily s krásami Neratovic a i s některými 
      (velmi specifickými) domorodci… A zase se hrálo a zpívalo a pilo a jedlo 
      (maso na kameni, ňam ňam :-)) do pozdních/časných hodin (pozn: časných
je mnohem případnější, šest hodin je rozhodně spíš ráno :o) ) …
Nedělní ráno 
      proběhlo ve znamení zmateného pobíhání velkého množství rozespalých a 
      nevyspalých lidí (hobitů, elfů, skřetů a jiné havěti). Shánělo se jídlo, 
      volná koupelna, náhradní části těla a v mém případě i plavky, které jsem 
      si inteligentně zapomněla doma a které jsem teď docela postrádala, protože 
      jsem nehodlala být průkopníkem „nuda“ koupání v Čechách. Naštěstí mi dobrá 
      víla Kanyapi zapůjčila své, takže jsem se připojila k hloučku vodychtivých 
      maniaků. Rozumnější část zůstala a prováděla mě neznámé věci. Pod vedením 
      terénu znalé Nanthei na kole (o které brzy přišla, když si ho půjčila 
      Kahlan, v nepovedeném pokusu o další ztracení) jsme se šourali parným 
      dopolednem do blízké (?) pískovny. Většinu času jsme pak strávili ve vodě, 
      která nebyla (po prvním šoku) zas až tak studená. S Tytylkou jsme zasadily 
      na vrcholku ostrůvku rákos, protože palma nebyla po ruce, zatímco glum se 
      pokoušel utopit Anniris. a ostatní se tomu smáli. Proběhla i malá 
      pískovačka. Po přesunu na břeh jsme „àla kobylky“ ohlodali několik 
      melounů, při tom jsme i oschli a pak už byl pomalu čas rychle vyrazit, 
      protože si část lidí stanovila šibeniční termín odjezdu na čtvrt na čtyři. 
      Já s Belem jsme cestou odbočili do pizzerie, takže jsme prošvihli hromadné 
      foto (jedině dobře) a o chlup i odcházející skupinu č.1 (škoda :-(
). Po 
      návratu do pevnosti proběhlo už jen dobalení zatoulaných věcí a malá 
      přestřelka s obaly od čokolády, kterou tu nechal glum a která byla po 
      zásluze sež… snězena. Druhá část zbylých nájezdníků dokoukávala
Desperada, 
      jehož první (lepší :-)) (pozn. Desperado je skvělý od začátku
do konce! :o) ) polovinu jsme shlédli ráno. Svůj příděl čokolády 
      ale také dostali. Přesun narvaným Nerabusem a postupné odlupování 
      jednotlivců náš sraz definitivně ukončilo.
Co víc dodat… Radši už nic 
      :-) Snad jen, že to byl velmi povedený sraz, jako všechny ostatní. A jako 
      všechny ostatní byl i on něčím výjimečný. Těším se na další, který by mohl 
      proběhnout snad dokonce u mě doma, na konci srpna. Společně bychom 
      oslavili Rubánoce, podřezali si krky lžičkami a zlomili pár mečů v blízkém 
      lese… Kdo by si mohl přát víc… :-D
Seznam nalezených předmětů co nepatří do domácnosti Kanyapi:
Pozn. tenhle sraz byl nějak moc slušný. Minule přebývalo i nějaké dámské
spodní prádlo. Ale zase se neúčastnila i policie, to je fakt. Pěvně věřím,
že i příští sraz bude stejně zábavný jako tento. Spousta fajn lidiček,
výborná hudební produkce Desgenaise (ten vyčníval mimo jiné kvantitou zpěvu
a hraní nad ostatní, ale i Garion, Monster, Okeya či glum nezaháleli),
spousta dobrého jídla a pití (Fafner by měl likér z výrobny svého dědečka
začít dodávat nějak hromadněji) a .. a tak vůbec. Těším se na nové uživatele
diskusního fóra, kteří nám pomohou s plánováním dalšího srazu a sami
se ho také zúčastní :o)
Na tomto sraze nebyl k dispozici digitální fotoaparát, ale o to více těch
klasických. První fotečky tedy budou snad už za pár dní.
Soutěž o pár dní prodloužena
 Je
"dobrým zvykem" v lidském konání, že největší aktivita je vždy
vyvíjena chvilku před tím, než má být práce hotova. Už mi přišlo pár
mailů o "rozpracovaných textech, které asi přijdou později mimo soutěž".
Původně jsem chtěl soutěž uzavřít se začátkem srpna a během něj vás
nechat hlasovat o vítězích, ale nakonec to bude trošku jinak. Své příspěvky
tak, abych je stihl zařadit do soutěže, můžete posílat až do 25. srpna. V
nadcházejícím týdnu pak uveřejním přehled soutěžních příspěvků ve
všech kategoriích a v měsíci záři, kdy se na net opět vrátí lidé s přístupem
jen ze škol, bude možnost vybrat vítěze. Těším se na další povídky, básničky,
tapety a tak vůbec. Kompletní zadání soutěže najdete tady.
Je
"dobrým zvykem" v lidském konání, že největší aktivita je vždy
vyvíjena chvilku před tím, než má být práce hotova. Už mi přišlo pár
mailů o "rozpracovaných textech, které asi přijdou později mimo soutěž".
Původně jsem chtěl soutěž uzavřít se začátkem srpna a během něj vás
nechat hlasovat o vítězích, ale nakonec to bude trošku jinak. Své příspěvky
tak, abych je stihl zařadit do soutěže, můžete posílat až do 25. srpna. V
nadcházejícím týdnu pak uveřejním přehled soutěžních příspěvků ve
všech kategoriích a v měsíci záři, kdy se na net opět vrátí lidé s přístupem
jen ze škol, bude možnost vybrat vítěze. Těším se na další povídky, básničky,
tapety a tak vůbec. Kompletní zadání soutěže najdete tady.